Novorozenec často odsune partnerský vztah svých rodičů na druhou kolej. Není na tom nic špatného – máma a táta bývají unavení a vystresovaní, protože dítě potřebuje nepřetržitou péči a rodiče na takový nápor nebyli připravení.

„Jsem velký fanoušek prevence potíží ve vztahu. Proto bych předporodní kurz přejmenovala na předrodičovský a řešila i změny ve vztazích. Je dost složité si představit budoucnost, ale určitě by se měl pár pobavit o nastávajících změnách. Jak chtějí dítě vychovávat, kdy se žena plánuje vrátit do práce, jak to potom bude s péčí o dítě, co bude kdo doma dělat, jaké budou ctít hodnoty v rodičovství, když všechno půjde do kopru a budou zničení,“ říká psycholožka a párová terapeutka Eliška Remešová. 

Páry mnohdy nechávají problémy vyhnít, nabalují je jeden na druhý jako sněhovou kouli, a až když je to k nevydržení, vyrazí na terapii. „Čím dřív začnou partneři s problémem pracovat, tím snáz ho mohou vyřešit. Je potřeba se připravit na to, že na odbornou pomoc mohou čekat i půl roku. Ale i když je krize tak hluboká, že lidi donutí jít na terapii, stejně jako člověka s nemocným žlučníkem na operaci, může se vztah zlepšit, pokud lidé dostanou dobrou péči,“ popisuje Eliška. 

Rodiče s dětmi do cca šesti let často naráží na to, že:

• se potýkají se stresem a vyčerpáním a doma se jen míjí,
• překvapí je změna životního stylu, najednou se musí ve všem přizpůsobovat dítěti,
• nejsou připravení prožívat těžkosti ve vztahu, kvůli únavě jsou vznětlivější a podráždění a mají pocit, že ten druhý už není dost dobrý,
• pokud o vztah dosud pečovala jen žena a vymýšlela všechny aktivity, najednou je s tím konec, protože už nemá čas, a muž je nepříjemně překvapený,
• nemají vyjasněné, jak to bude po příchodu dítěte s domácími pracemi,
• oba nebo jeden z páru se cítí sám, protože jeden z nich hodně pracuje a druhý se musí neustále věnovat dítěti,
• žena nastupuje po rodičáku do práce, ale na jejích bedrech zůstává komplet péče o děti a celou domácnost.

„Často přijde na terapii zmatený muž, který nechápe, proč je jeho žena věčně naštvaná. Ta mu špatnou náladou říká, že už má všeho dost a je strašně vyčerpaná. Když žena nastoupí do práce, má najednou o 150 hodin měsíčně méně. Už nemůže stíhat tolik práce doma a intenzivní péče o rodinu jako dřív. Pár by si měl sednout ještě před nástupem do práce a rozvrhnout si činnosti,“ říká Eliška.

Bohužel neexistuje nic jako check-list, který by vám s partnerem stačilo splnit a měli byste jako novopečení rodiče a zároveň partneři vystaráno. Dobré ale je si předem uvědomit a probrat, jak moc se může vaše situace s dítětem změnit. „Díky tomu pak v krizi dokážete být smířlivější a laskavější. Doporučuji sledovat, jestli je to se vztahem špatné kvůli okolnostem, které nastaly s dítětem. Průšvih je, pokud vztah není dobrý ani za ideálních podmínek,“ vysvětluje Eliška.

Rozhovory pomohou také budoucímu tatínkovi naladit se na novou roli. Zatímco ty jsi devět měsíců v nepřetržitém kontaktu s vaším potomkem, muž tak intenzivně nevnímá, co se děje. Je na tobě, abys mu to zprostředkovala. Je to důležité i proto, aby se muž po porodu necítil odstrčený a ty abys neměla pocit, že tě vůbec nepodporuje.

Pomůže třeba i sdílení rodičovských trablů s přáteli. Zjistíš, že podobně jste na tom všichni. A i když někomu dítě pořád spí nebo si spokojeně hraje v postýlce, nedávej si za vinu, že váš potomek takový není. Je to období – i vaše dítě jednou prospí celou noc.

V České republice přesahuje rozvodovost 40 % všech uzavřených sňatků a čerství rodiče na tom mají podle Elišky Remešové svůj podíl. Důležité přitom je, jestli vztah fungoval před dětmi. 

„Rozvod podle mě často není nutné řešení, ale pokud je vztah nefunkční a rodiče si myslí, že dítě to zachrání, většinou se tak nestane a je lepší se rozejít. Pokud mají třeba roční dítě a cítí, že najednou už spolu nemohou být, doporučuji to nevzdávat. Je lepší setkat se u terapeuta než u soudu. Pokud navíc žena kojí, je v hormonální nerovnováze a za takových okolností je to trochu jako rozcházet se opilá,“ říká Eliška.

Jednu ze zdánlivě špatných, ale běžných situací označuje Eliška Remešová jako vztahovou nulu. „Páry vnímají, že to mezi nimi není ani dobré, ani špatné. Žijí v bezvládí, vztah není v plusu ani v minusu. Typicky to nastává v náročném životním období,“ říká. Reakce jsou trojího typu:

1. Páry se leknou a snaží se vztah aspoň trošku zplusovat – mít to zase mezi sebou hezké alespoň v mezích aktuálních možností. Třeba si večer na pět minut povykládají nebo jeden druhému koupí čokoládu.
2. Uvědomí si a ustojí situaci způsobenou vnějším faktorem (např. dítětem) a chvíli se zaměřují na svou sebepéči. Smíří se s tím, že jsou dočasně spíš spolubydlící, a až je lépe, vrhnou se na péči o vztah.
3. Leknou se situace a začnou ji extrémně řešit, panikaří a mají pocit, že je to konec, nikdy už líp nebudou a musí se rozejít.

 „Pokud cítíme paniku, je dobré si to vyjasnit u terapeuta. Stabilizují to třeba jen tři setkání, abychom si uvědomili, že je to fáze vztahu a bude to zase lepší,“ dodává Eliška.

Tento článek je garantovaný psycholožkou a psychoterapeutkou Eliškou Remešovou.

Informace v tomto článku nenahrazují lékařskou péči. Aplikace Mamio společnosti Kindr s.r.o. se zříká jakékoliv odpovědnosti za rozhodnutí, která učiníte na základě informací v tomto článku, které jsou vám poskytovány pouze jako obecné informace a nenahrazují osobní lékařské poradenství.